Zámek Čekanice
Úvod
Dominantou Čekanic je klasicistní zámek, k němuž patří dvůr s lihovarem, který je postaven ve slohu selského baroka. Jednopatrová budova obdélníkového půdorysu shlíží na jedné straně do rozlehlého nádvoří a na druhé do zámeckého parku, který zvolna přechází do rozlehlého lesního revíru. Zámeckému průčelí dominuje otevřená terasa s dórskými sloupy a trojúhelníkový štít se znakem bývalých Lobkowiczkých majitelů zámku. V Čekanicích a okolí najdeme množství drobných církevních staveb, pocházejících většinou z první poloviny 19. Století. Další zdejší zajímavostí jsou četné rybníky a památné stromy. Čekanice jsou rodištěm několika významných osobností, z nichž nejznámější je prof. Josef Velenovský.
Zámek v datech
- 1274 – V kronikách se připomíná vladyka Oldřich z Čekanic.
- 1274-1756 – Rody se na panství často střídaly a je pravděpodobné, že po zcelování statků zde byla ve druhé polovině 15. století zbudována tvrz.
- 1654 – V Čekanicích hospodařilo 6 selských gruntů.
- 1756-1868 – Panství vlastnil rod svobodných pánů Helversenů z Helversheimu 1765 – zámek vyhořel a za Anny Polyxeny Helversenové byl v roce 1785 vystavěn nový.
- 24.8.1842 – Při velkém požáru vyhořel zámek, sýpka, stáje, lihovar a 3 usedlosti.
- 1843 – Zámek byl znovu vystavěn do dnešní podoby.
- od r. 1848 byl ustanoven nový úřad starosty.
- 1868 – Panství koupila Marie Zdeňka, kněžna Lobkowiczová.
- 1878 – Byl postaven hospodářský lihovar.
- 1891 – Majitelkou panství se stává paní Vlasta Stránecká, která se zasloužila o velký rozkvět Čekanic i okolních vesnic. Jako předsedkyně Dámského odboru národní jednoty Pošumavské pro Čekanice a okolí zakládá školy, pořádá kurzy, vydává noviny a časopisy. Podporuje sociálně slabé rodiny a sirotky. Buduje zámeckou kapli a pomník Mistra Jana Husa.
- 1910 – Zámek přešel do vlastnictví Vlasty Židlické (rozené Stránecké) a jejího manžela Josefa Židlického. Až do znárodnění hospodařil na panství jejich syn, pan Jindřich Židlický.
- 1939 – Na panství byla uvalena nucená správa.
- 1948 – Majetek byl znárodněn.
- 1948–2000 – Zámek sloužil jako letní tábor pro děti, internát, dětský domov a ÚSP.
- 1991 – Majetek byl vrácen paní Vlastě Veringerové (dceři Jindřicha a Milady Židlických). V současnosti je spravován manželem Stanislavem a dětmi Zdeňkem a Vlastou ml.
Vlasta Stranecká
Vlasta Stranecká (roz. Vondráčková) se narodila 18. června 1848 v Jedovnici u Blanska na Moravě. Její otec, Ignác Vondráček, byl velice pilný a cílevědomý člověk. Přesto, že pocházel z rodiny chudého stavitele, vystudoval gymnázium, Filozofická fakulta v Praze a v roce 1842 dokončil studium na Hornické akademii v Banské Štiavnici. Po absolvování akademie byl zaměstnán v několika dolech: u Slaného, v Příbrami a v Polské Ostravě. Stal se dokonalým odborníkem v oblasti hutního a důlního průmyslu. Brzy si pronajímal doly na Ostravsku, které později přešly do jeho vlastnictví. Ve své době ho nazývali důlním magnátem. Staral se dobře i o své zaměstnance, kteří dostávali zdarma bydlení a finanční příspěvky při nemoci, narození dítěte nebo úmrtí v rodině. Ignác Vondráček měl s manželkou Terezou pět dětí: čtyři děvčata a jednoho chlapce. Ke svým dětem byl velmi vstřícný a vedl je k tomu, aby si vážily práce obyčejných lidí. On sám podporoval školy a různé spolky. V 70. letech 19. století se zapojil do vysoké politiky, kde však působil jen deset let. Důvodem, že z ní musel odejít bylo jeho chatrné zdraví. V roce 1887 zemřel v Ostravě a majetek byl rozděl mezi 5 dětí.
V té době měla Vasta Stranecká s manželem Janem Straneckým, důlním inženýrem, již rodinu a po otci nezdědila jen majetek, ale hlavně empatii k potřebným lidem. Bylo 43 let, když se rozhodla v roce 1891 z dědictví po otci, zakoupit od Zdeňky Lobkowiczové čekanické panství. Z Ostravska se přestěhovali do Čekanic se svými 4 dětmi: Vlasta (8 let), Miroslav (22 let, studující práva), Milan (19 let, studující architekturu) a Oskar (16 let, studující střední školu pro agronomy). Vlasta Stranecká se brzy po přestěhování začala zajímat o nové prostředí a seznamovala se se sousedy z okolních panství: ze Sedlice, z Lažan, z Bratronic a Blatné. Znepokojovaly ji pracovní situace na Blatensku, rodiny bez otce nebo úplní sirotci, žijící velmi nuzně.
Všestranná činnost Vlasty Stranecké svědčí o jejím sociálním smýšlení i snaze o povznesení kraje a životních podmínek jeho lidu.
Prožila v Čekanicích 34 let. Byla spokojená, že může pomáhat lidem mnohdy i za cenu vlastního zadlužení, ale její rodinný život nebyl příliš šťastný. Záhy ji totiž postihla tragická událost, když ji odešel ve 24 letech syn Milan, jehož dlouhá nemoc skončila v roce 1896 smrtí. Ještě než zemřel musela mu matka slíbit, že nechá v Čekanicích postavit pomník Mistru Janu Husovi, jehož učení velmi uznával. Další smutek přišel v roce 1904, kdy zemřel v 77 letech její milovaný manžel Jan a pak přišel velmi smutný rok 1908, kdy ji odešli dva synové 39letý Miroslav a 33letý Oskar. Jedinou oporou ji zůstala dcera Vlasta a vnoučata: Vlasta, Zdenka a Milánek.
Dcera Vlasta se v té době seznámila v Praze s Josefem Židlickým, majitelem zámku a pozemků v Troji. Dne 29. 9. 1910 se za něho provdala a převzala s manželem majetek po matce do svých rukou. Po roce 1910 žila Stranecká v Čekanicích jen od jara do podzimu. V zimě se stěhovala do Písku, kde byla ubytována u své snachy, akademické malířky, Františky Těšínské, vdovy po jejím synovi Oskarovi.

Na konci života se dožila radosti, kterou našla ve svých vnoučatech Vlastou a Jindřichem. Celkem měla 5 vnoučat. I když prožila mnoho těžkých chvil, radost z vnoučat a dobrosrdečná činnost ji naplňovala.
V roce 1925, ve svých 77 letech, Vlasta Stranecká umírá a je pochována v rodinné hrobce na hřbitově v Sedlici vedle manžela Jana Straneckého a syna Milana. V roce 2008 byl v blízkosti zámku vysazen buk červenolistý na památku této významné ženy.

Krajka
V roce 1899 zakládá paní Stranecká v Sedlici „ Krajkářskou školu“, kterou zřizuje, financuje a od místních krajkářek postupně odkupuje všechny krajky, které se jim nedaří prodat. Během pěti let utratí paní Stranecká za krajky 85 000 korun. Ale přesto shání staré vzory strážovské, ruské, slovenské a moravské, aby se krajkářky mohly zdokonalovat a jejich krajky byly na trhu žádané. Krajkářská škola vystavuje krajky na místních výstavách po Čechách, na „Hospodářské výstavě v Praze“, ale i na „Světové výstavě v Londýně“. Všude získává diplomy, čestná uznání a zlaté medaile. Úmorná práce krajkářek není však doceněna, mění se móda a krajky se hromadí na skladě v čekanickém zámku.
V říjnu roku 1905 bylo utvořeno z delegátů místních spolků kuratorium s předsedkyní Vlastou Straneckou v čele. Jeho úkolem bylo zabránit zániku krajkářské školy v Sedlici, dožádáním se dostatečné státní podpory. Ještě dva roky, vše pokračovalo ve starých kolejích. Jelikož dotace nekryly vzniklé výlohy a zemský výbor odepřel zvýšení podpory, muselo nakonec kuratorium oficiálně požádat o zestátnění školy. Stalo se tak výnosem ze dne 18. Června 1907. Tehdy také škola obdržela název „ c. k. krajkářský běh“. Obec poskytla místnost, ale o financování se nadále dělily Vlasta Stranecká a Obchodní komora.
Tradice sedlické krajky žije dodnes. V Sedlici byla dokonce zbudována reprezentativní prodejna paličkovaných výrobků. Od roku 1956 stojí v prostředí bývalé panské třešňovky moderní pavilón, kde se nadále krajkářství vyučuje a zdokonaluje.


Košíkářství
Vlasta Stranecká roku 1899 založila v Čekanicích Hospodářsko-průmyslovou pokračovací školu, která se stala první svého druhu. V roce 1907 je připojen k této škole jako odborný předmět „Kurz pro košíkářství a pěstování vrby“. Roku 1901 došlo za podpory c. k. ministerstva ke zřízení vrbových školek. Vrbové školky byly zakládány na mokřinách mezi rybníky Zákličským a Zádvorským a rybníkem Novým a Starým. Škola pořádala i tříměsíční „Odborné košíkářské kurzy“ ve Lnářích a Drahenicích. V letech 1908 – 1909 následovala přeměna Hospodářsko-průmyslové školy na všeobecnou školu pokračovací s odborným oddělením pro košíkáře. V letech 1909 – 1910 přesídlila státní dílna do Blatné a za pravidelného přispívání města tam fungovala až do roku 1913, kdy došlo k jejímu zrušení.
Tisk
Vlasta Stranecká byla činná i v jiných směrech. Byla jsi vědoma významu tisku jako prostředku k výchově a vzdělávání obyvatelstva, vydávala vlastním nákladem noviny a publikace, které seznamovaly čtenáře s politickým děním a důležitými hospodářskými zprávami. Koncem roku 1899 koupila od Josefa Rutha v Blatné zavedenou tiskárnu. 16. prosince 1899 vyšlo první číslo čtrnáctideníku Blatenské listy. Začátkem roku 1901 změnil list titul na Hlasy z Pošumaví. Vycházel v Čekanicích jako týdeník s přílohou každý pátek. Noviny rovněž informovaly o právě probíhajících zámeckých kurzech a náplni učiva na těchto kurzech. Dalším časopisem, který vycházel, byl časopis „V Boj!“ a výchovný list „Vzkříšení“, který byl určen pro českou křesťanskou mládež. Jako přílohy časopisu „ V boj!“ vycházely různé publikace např.: Malý slovník novinářský, Obecní zákon, Volební řád v obcích Království českého, Jan Hus a jiné. V časopisu byly též uveřejňovány reklamní plakáty a inzeráty. Pokrokový časopis „V Boj!“ byl pro svoji protirakouskou tendenci často konfiskován. Po několikaletém vydávání tohoto časopisu byl proto jeho tisk zastaven a tiskárna byla opět prodána do Blatné.
Dobročinnost
Ke cti Vlasty Stranecké sloužily i kurzy pořádané pro venkovská děvčata, nemající v té době další možnost dalšího školního i odborného vzdělávání. Šlo o kurzy emancipace venkovské ženy, kde zájemkyně vedle výuky vaření naslouchaly přednáškám z různých oborů. Dopoledne se v kurzech vyučovalo šití, vaření, úprava stolu a obsluha při stolování. Odpoledne předměty: dějepis, zeměpis, česká literatura, základy účetnictví a vedení hospodářských zápisků. Děvčata dostávala stravu a ubytování zdarma. Jelikož v té době nebylo vůbec postaráno o stravování školních dětí, zřídila při Obecné škole v Lažanech polévkovou kuchyni, stejně tak učinila i v Sedlici. V domě čp 27 v Sedlici, který zakoupila pro výše uvedené účely, zřídila i čítárnu. Každou neděli zde bylo pro veřejnost vyloženo ke čtení více než 20 časopisů. Pro čtenáře též půjčovala knihy z vlastní zámecké knihovny, podpořila založení Lidové knihovny v Čekanicích a jako první zakoupila do nové knihovny několik desítek zajímavých knih. Chudým dětem a přestárlým lidem pravidelně připravovala vánoční stromek s nadílkou obuvi a šatstva. Ze svých zdrojů nechala vystudovat několik dětí. Každoročně umožnila dalším dětem navštěvovat Měšťanskou školu v Blatné. Její důvěrnice řekla toto:“ Byla jich hezká řádka. Ona se tolik starala, aby se i chudý člověk, měl jednou dobře, ale sklidila za všechno jen málo vděku.“
Husův pomník v Čekanicích
Byl postaven Vlastou Straneckou a jeho odhalení se konalo 6. července 1901 za velké účasti místních občanů a zástupců blatenské radnice. Pomník je vymezen po stranách dvěma pilíři, propojenými v půdorysu půlkruhovou zdí. Ústředním prvkem je Husův kámen, s bronzovým medailonem s reliéfem Husovy podobizny a nápisem: Mistr Jan Hus 1369-1415. V naší republice je zbudováno přibližně 60 významějších pomníků zasvěcených tomuto mysliteli. Čekanický pomník byl historicky první nefigurální, který byl v Čechách postaven. Husův kámen s medailonem v Čekanicích nápadně připomíná kámen v Kostnici, postavený roku 1862 na památku Jana Husa a Jeronýma Pražského. Tento kostnický památník se zřejmě stal předlohou pro náš pomník.
Paní Vlasta Stranecká si pro projekt vybrala architekta Jana Vejrycha, jednoho z čelních představitelů české neorenesance. Kromě pomníku pan Vejrych navrhl původní novorenesanční zámeckou bránu, která se bohužel nedochovala. Dále přístavbu postrojovny u konírny, obloučkovité štíty u konírny v hospodářském dvoře i na budově lihovaru a adaptaci zámecké kaple.

